Po zádech mi stékají kapičky potu, mám sucho v ústech a každičký můj další krok je závislý jen na mé vůli jít vpřed. Dobrovolně jsem si vybrala turistiku jako příjemný druh odpočinku, ale to do jakého znamení zvěrokruhu se narodíme si vybrat nemůžeme. Pozoruhodné je, když v tom časem najdeme jisté souvislosti. Právě Kozorozi se rádi dobíjí turistikou. A proč? Mám ráda to šplhání na kopec a někdy mi to připadá jako život sám. A Kozoroh šplhá za kariérou, nechce se spokojit s fádním zaměstnáním, s nudným stereotypem, hledá si něco, co ho uspokojí na dlouhá léta. Hledá si svůj Mount Everest z kterého se bude kochat celý svůj život.

Začátky kopce jsou nejtěžší, mé líné tělo zpohodlnělé z konzumního života se brání. Bolí, potí se a nechce se mu. Nejraději mám, když jde někdo přede mnou a tím mě podporuje. Mám ráda vzory. Mám ráda lidi, kteří v životě dosáhli svého cíle a jejich povolání jim přináší radost. A nezáleží na tom, jestli je to prodavačka nebo soudkyně. Prostě zdolali svůj pomyslný vrchol a jsou šťastní.Také jsou ale lidé, kteří jen celý život sedí jen na začátku či v půli svého kopce a dál už v životě nedojdou. Říkají, že oni kdyby a kdyby, tak už by tam dávno byli, ale nemůžou protože mají připravené samé výmluvy o tom, jak zrovna k nim je život nespravedliví. Obhajují si s tím svoji neschopnost. Celý život budou brát práci jako nutné zlo, ale život je přeci jen jeden a každý má právo dělat to, co ho baví. Takoví lidé si od vás nechají ochotně poponést svoji krosnu- své životní břímě, nebo se alespoň nechají podepřít. Uberou vám sílu a chuť do života. Záleží jen na vaši ochotě se jimi nechat otrávit nebo je nechat za sebou a jít vpřed. Samozřejmě se  nejvíc  těším na ten vrchol kopce, kde přijde vysloužený odpočinek a kde se budu moci s pýchou rozhlédnout. Ale abych na sebe mohla být pyšná, tak musím vědět, že mi to skutečně za to stálo a že jsem udělala maximum z toho, čeho jsem schopna. Nespokojím se se stereotypem, nudou a přešlapováním na místě. Já beru život jako výzvu a boj. A prohrála jsem už mnohokrát, ale válka ještě neskončila. I když padám, tápu, hledám se a chytám se stébla, nechci se ještě vzdát. Kopec je strmý, chůze je obtížná a chvílemi se musím opírat o svá kolena. Ne nadarmo je právě tato část těla přisuzována znamení Kozoroha. Bez kolen by se zkrátka nikam nedošlo. Každým krokem výš a výš, bolest časem otupí a dokonce se stane i příjemnou. Hlavou se mi honí myšlenky z uplynulého dne, týdne, měsíce..Ty nepotřebné a pesimistické nechávám na všem na čem mi ulpí zrak- na kamenech, květech, na větvích..Do bláta zahrabat největší žrouty optimismu. Co je důležité při těchto výletech- nechávám za sebou svoji minulost,čistím si tím hlavu. A až moje výprava skončí, budu ji mít vyčištěnou tak, že budu usínat se sladkým úsměvem dítěte. Tomu se pro mne žádný jiný druh sportu ani činnosti nevyrovná.

Mé cesty životem často zkříží starý, seschlý a pesimistický pan Saturn, vládce Kozoroha, aby mi naházel pár klacků pod nohy. Přináší omezení, ale dává i houževnatost a vytrvalost. Léčím svá zranění, zvedám uplakanou tvář a on říká:“ Holčičko, co si vůbec myslíš o životě? Neměla bys už být konečně spokojena s tím co máš a smířit se s tím? Kolik si myslíš, že ještě dostaneš šancí? Myslíš, že je správné začínat pořád od nuly?“

Já už ho znám a vím, že bude navždy se mnou a těšit mě touto písničkou a nezbývá mi tedy než se s ním spřátelit. Vím, že z vlastností , které mi přináší se mi jich hodně bude hodit. Takže „Milý pane Saturne, házej mi klacků pod nohy kolik uznáš za vhodné, já vím že to se mnou myslíš dobře, řídíš se heslem „Co ji nezabije to ji posílí.“ Znovu sbírám sil a jdu dál. Následek z chybných kroků je vždy lepší než blok z kroků nikdy nevykročených.

Takže milí přátelé a Kozorozi obzvlášť: „Vzhůru na vrchol !“

Autorka: Dana Drazská

Pokud máte text, který byste rádi publikovali na našem webu, pak nás neváhejte kontaktovat.