foto: pixabay.com

"Dobrodružství není nikde venku, dobrodružství je v nás." David Grayson

Svoboda. Sympatické slovo, není-liž pravda? Jaké podmínky a okolnosti potřebujete právě Vy k pocitu svobody?

Mnozí stále prahnou po větším pocitu svobody v nejrůznějších oblastech svého života. Rádi by se cítili o trochu více svobodní ve vztazích partnerských či pracovních a v každodenním koloběhu života. Pro některé je svoboda synonymem absolutní nevázanosti na komkoli a čemukoli, což zůstává jen věčným snem. Jiní spatřují svobodu v možnosti prožívat nejrůznější dobrodružství, ať už v oblasti citové, společenské, tělesné nebo finanční. Svoboda je vesměs vnímána jako absence určitých vnějších omezení.

Jak je možné, že některé osoby pocit svobody znají, denně ho prožívají, a přesto nejsou od vnějšího světa plného „omezení“ odděleni? Jsou rodičem, partnerem, zaměstnancem, podnikatelem. Někteří z nich mají fyzická omezení či finanční nedostatek, a přesto se cítí vnitřně svobodní.  A jak je možné, že jiní žijí v těch nejlepších možných podmínkách, a přesto se cítí jako za mřížemi, urputně se snaží cítit svobodně, ale padají do stále většího pocitu nesvobody? Zmítají se mezi závislostí a nezávislostí s pocitem, že jsou vláčeni či ovládáni, provází je roztěkanost, drží se pevně životních iluzí, které jim pomáhají přežít nesvobodu  a vytouženou svobodu pouze předstírají.

Vnější svět, který každý znás vnímá po svém, je vždy zrcadlem našeho vnitřního světa. Pokud se uvnitř byť nevědomě soustředíme na pocit jistého vnějšího omezení a reagujeme na něj vzdorem, strachem či jinou silnou emocí, vždy se najde osoba či situace, která nám pocit omezení a nesvobody  zprostředkuje. Pokud si uvědomíme tento jednoduchý zákon zrcadlení, spatřujeme okamžitě, v čem tkví jádro problému a jaké je východisko. Abychom mohli prožívat svobodu ve vnějším světě, je nutno ji nastolit uvnitř nás samých. Následně budeme do vnějšího světa automaticky vysílat informaci, že jsme si vědomi své vlastní svobody a nepotřebujeme již zachutnávat nesvobodu. Čemu věříme uvnitř, s tím se setkáváme venku. Často jsme bržděni vlastními negativními myšlenkovými vzorci nebo strachem. Pravá svoboda dříme v naší duši. Věnujme své duši proto pozornost, možná je svázána starými nefunkčními okovy. Osvobodit ji můžeme jen my sami. Vnější svoboda se může zdát relativní díky mnoha faktorům, na rozdíl od svobody vnitřní. Tu budujeme pouze my sami. Uvědomme si, že na existenci jekéhokoli omezení v našem životě máme lví podíl. Všechna omezení jsou tu pro nás, pro naše poučení a dobro, dokud je budeme potřebovat a nedoputujeme k pochopení. Všichni a vše ve vnějším světě nám jen s láskou zrcadlí naše vnitřní nastavení, naši sebelásku, naše hodnoty.

Nastolením svobody se ovšem k překvapení mnohých nerozumí absolutní nevázanost, extrémní nezávislost, kdy si jeden tzv. dělá co chce, kdy chce a kde chce. Ruku v ruce s opravdovou svobodou totiž kráčí již méně populární kázeň, sebekázeň, sebeovládání, soustředění a hlavně zodpovědnost. Je třeba uchopit svou vnitřní sílu a moudrost, díky které překonáme pocit nedostatku a omezení přicházející z vnějšího světa. Pocit nesvobody není možné potlačit, je možné identifikovat jeho původ vyvěrající z hlubin duše  přesáhnout ho a začít vědomě směřovat k vyváženému stavu.

"Rozumný člověk je svobodnější ve společenství, kde žije podle společného zákona, než o samotě, kde poslouchá jen sebe sama." Spinoza

Nalézejme střed mezi krajní nevázaností a závislostí, mezi pomocí ostatních a soběstačností, mezi zábavou a rutinou, mezi dobrodružstvím a každodenností, mezi popíráním svých sklonů a upuštěním uzdy, mezi tříštěním energie do mnoho stran a zaměřením se hlouběji na jednu činnost.

Kázeň a disciplína vede k dokonalosti a ač to může znít paradoxně, je to vynikající prostředek k získání svobody a nezávislosti. Díky kázni a řádu můžeme dosáhnout hlubší úrovně dovedností a moudrosti a získat tak široké spektrum možností. Nevnímejme kázeň jako omezování a nucení se do něčeho.

Svoboda neznamená pouze možnost prožít nepřeberné množství věcí, je dobré jít do hloubky. Když míříme příliš do šířky, můžeme ztrácet na hloubce. Je fajn získat zážitek a prvotní dojem z něj, ideální je ho ale do hloubky prožít a poznat tak sám sebe. Když jsme schopni kázně, neutíkáme, nezůstáváme u rozdělaného a soustředíme se na vše podstatné, které nás posléze obohatí. Pouze s vědomým uchopením všech zmíněných atributů můžeme dosáhnout opravdové nezávislosti a svobody. Budeme poté žít a vyzařovat vytoužený pocit svobody protkaný vnitřním klidem, sebedůvěrou a vnitřním naplněním.

Autorka: LV

Zaujal vás náš článek? Máte k němu nějaký dotaz či zajímavou informaci? Napište nám.

foto:pixabay.com