foto: pixabay.com

„To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít strach.“ Gilbert Cesbron

Strach je jednou z nejzákladnějších a nejsilnějších lidských emocí. Je to běžná lidská reakce na něco, co považujeme za ohrožující. Existuje celá škála možností, jak si nevědomě přivodit strach a poddat se mu. V momentě, kdy se nám emoce strachu nabízí a my na něj zaměříme svou pozornost, začne nabývat na objemu. V dalším momentě, kdy mu uvěříme, stává se pro nás skutečným i v realitě.

Nejrůznější strachy můžeme nasávat z vnějšího světa a postupně můžeme začít věřit, že jsou naší realitou. Můžeme uvěřit strachu proudícího z nejrůznějších mediálních zpráv nebo vyprodukovaném ostatními lidmi. Hlavními aktéry jsme při vytváření strachu ovšem my sami skrze naši mysl, která má bezbřehou fantazii a schopné nástroje pro cokoli. Každý z nás se setkává se strachem v jedné nebo více oblastech svého života, se strachem z nepřijetí, z nedostatku vlastních schopností, z nedostatku peněz, ze samoty, z nemoci, z budoucího dění v tom či oním.

Strach je spojený s přijetím a vírou. Pokud vnímáme strach, je třeba si v první řadě uvědomit, že jeho tvůrcem jsme my sami. Ať už je náš strach pochopitelnou reakcí na jakoukoli situaci, podlehli jsme mu my sami z vlastního nastavení a vyměnili ho za jinou možnou emoci, přístup a reakci. Z vlastní vůle ho po jeho vzniku můžeme také přeměnit. 

Kdykoli máme strach, automaticky z něj chceme uniknout, eliminovat ho, bráníme se mu, schováváme ho, bojujeme s ním nebo se mu poddáváme, což vše přináší další nepříjemné emoce a ubírá nám na síle. Je dobré si uvědomit, kde a proč vznikl a neodvracet se od něj. Ba naopak, je vhodné zastavit se a podívat se mu „do tváře“. A u toho si uvědomit, že jsme to my, kdo ho stvořil. Přijmutí strachu je základním konstruktivním krokem k uvolnění mentálního a fyzického napětí, které strach způsobuje. Díky víře v sebe sama a vlastní vůli s ním můžeme poté správně naložit. V momentě, kdy si připustíme, že jsme daný strach stvořili my sami, přijmeme ho a prohlédneme si ho, vzroste automaticky naše vnitřní síla, které se nám pod jeho přílišným vlivem nedostává. Přebíráme za jeho momentální existenci zodpovědnost a pociťujeme, že si můžeme sami pomoci a nemusíme v zajetí strachu pasivně přetrvávat.

Jak se tedy ke strachu pragmaticky a s účinností postavit? Neodvracejte se od něj, když na vás zaťuká. Najděte si chvilku sami pro sebe, ať už budete kdekoli, a zavřete si na chvíli oči. Vnitřním zrakem se na svůj strach podívejte. Vnímejte jeho formu, velikost, barvu, charakter, popřípadě ho vyslechněte, možná vám něco říká. Možná neuvidíte nic, ale jistě ho ucítíte. Dýchejte a dejte mu plnou pozornost. Pokud jste doma nebo třeba na pracovišti sami, můžete si ho v představě umístit na židli před sebe, můžete si ho třeba i namalovat. Nepodceňujte ten moment a neberte to jako hru. Může se to stát důležitým obřadem pro vás samé a výrazně mnohé ve vašem životě změnit. Dívejte se na něj, ať už vnitřním nebo vnějším zrakem a dejte si čas. Po chvíli se vám jistě nebude zdát už tak ohrožující. Ukloňte se mu a pokud můžete, řekněte mu: „nejsi strašný, vidím tě, zodpovídám za tebe a postarám se o tebe.“ Pak na něj pomyslně položte ruku a řekněte: „přijímám tě, přijímám se.“ Toto vše musí plynout až ze srdce, nejen z mysli. Ideálně pomyslný strach následně obejměte.

Při podobném rituálu si berete nazpět svou moc, kterou měl nad vámi doposud váš strach. Vnímejte, že konkrétní strach poukazuje na jednu z vašich částí, o které jste se měli dozvědět a které nyní dáváte pozornost a péči. Přebíráte zpět vládu nad svou vnitřní rovnováhou a stojíte pevně ve své vnitřní síle. Jaký je to pocit? Podobným cvičením stojí za to projít, na konci budete odměněni překvapivým pocitem, jak velká síla se ve vás skrývá.

Často se bojíme něčeho, co ještě nenastalo. Přesto, že nejsme ani v žádném aktuálním ohrožení, strach v tu chvíli již nevědomě tvoříme. Uvědomujme si neustále, jak velkou sílu naše mysl má a jak pracuje. Nahraďme proto negativní myšlenku na možnou budoucí hrozbu ihned myšlenou jinou, pozitivní. Představme si před sebou velkou světelnou tabuli a na ní napišme to, jak má budoucí realita vypadat. Například „zkouškou/pohovorem propluji v lehkosti a s úspěchem.“ Kdykoli na vás myšlenka vzbuzující strach z neúspěchu zaťuká, hleďte jednoduše znovu a znovu na vaší tabuli s novým nápisem. Pokud jste byli léta zvyklí na strach reagovat jistým způsobem, vašemu systému bude jistě nějakou chvíli trvat, než se přeprogramuje a navykne si reagovat jinak. Nevzdávejte se a nepropadejte skepsi, když zítra opět strachu propadnete a na to, jak se strachem pracovat, si hned nevzpomenete. Buďte k sobě vlídní a pochvalte se vroucně za každý moment, kdy se vám naopak strach podaří obejmout. Však on se dříve či později nabaží vaší pozornosti, splní svůj účel a bude se moci sám v míru rozplynout.

Jako u všeho, i tentokrát máme volbu. Volbu žít strach nebo lásku.

Autorka: LV

Zaujal vás náš článek? Máte k němu nějaký dotaz či zajímavou informaci? Napište nám.

foto:pixabay.com