foto: pixabay.com

Často nevědomě čekáme, že zvenku přijde někdo, kdo dá pozornost našemu srdci. Všímáme si tak více srdcí ostatních než toho svého, které je pro nás to nejdůležitější.

Životadárné srdce se nachází v naší čtvrté čakře a je centrem našeho bytí. Schopnost opradového bytí v srdci souvisí s uměním bytí v přítomnosti. Pokud se nám daří nenechat se ovládat myslí, být otevření všemu a všem a vztahovat se především k sobě a svým pocitům, nikoli k okolí a minulosti či budoucnosti, pak jsme na dobré cestě. Prociťujme více, neoddělujme se dobrovolně od největší moudrosti a síly, která sídlí právě v našem srdci.

Srdce má nejsilnější magnetické pole ze všech orgánů: je 5000krát silnější než frekvence mozku! Proto, když člověk CÍTÍ expanzivní energii vyzařující v jeho srdeční oblasti, jinak známé jako srdeční čakra ve východních tradicích, vyzařuje tuto dobrotu do vesmíru. POCIT může být podobný emocím, které cítí, když je ve společnosti milovaného člověka nebo podobně, když je oceňován a milován.

Srdeční čakru rozšiřuje a uzdravuje správné dýchání. Dech je komunikátor s naším vnitřním prostředím. Stimuluje náš hlas, který nám pomáhá neustále prociťovat naši osobnost. Hlas srdce často můžeme zaměňovat za hlas touhy našeho ega. Hlas srdce se rozpozná velice jednoduše. Srdce nezná výraz „chci“. Srdce nic neposuzuje, jen umožňuje. Když je hlas se srdcem správně spojen a vychází z něj, žijeme ve své autenticitě. Zaposlouchejte se do svého hlasu a do hlasu druhých, mnohé objevíte.

Srdce každého z nás vyzařuje svou specifickou energii a „hovoří“ o naší osobnosti, unikátnosti a podstatě. Vysílá neustále vlny a obrazy na určité frekvenci. Na jaké frekvenci vysíláte vy? A s jakým záměrem? Vyzařujme ideálně „jen tak“, nečekejme nic nazpět. To, co srdce vyzařuje, se k němu dříve či později automaticky vrátí.

Srdce žije rádo z nesobecké lásky, radosti, optimismu, smíchu, laskavosti, vřelosti, empatie, z úcty k ostatním i k sobě, z víry v krásné dnešky a zítřky. Naopak je oslabováno emoční bolestí, smutkem, závislostí, vztekem, zlobou a malou chutí do života. Energii v srdci bychom měli umět nechat proudit tak, aby se samo posilovalo a vyrábělo vlastní „palivo“, bez nutnosti hledat ho kdekoli „venku“. Pokud máme v srdci dostatek radosti, laskavosti, něhy, sami se dobíjíme.

V srdci leží pravda. Nejvyšší pravda zní celkem prostě: „Jsem“. Dle vlastní vibrace, jakou nastavujeme, tvoříme variantu naší vlastní pravdy. Děje se nám poté přesně to, co vysíláme do světa. Je zbytečné přít se s druhými o pravdu, protože každý má svou pravdu. Je na každém z nás, jakou pravdu si volíme, zkrátka tu svou žijme. Naše pravda může být, že Země je krásné místo, že jsme v bezpečí a obklopeni mírem a láskou. Nebo se třeba můžeme soustředit na mnohé znepokojující problematiky plynoucí z nejrůznějších informačních kanálů. Obojí může být pravdou. Otázkou je, čemu právě my věnujeme pozornost, z jakého úhlu se budeme dívat a co zvolíme za svou pravdu.

S druhými komunikujeme většinou pomocí slov a také již při samém pohledu do očí. Umíte se s vašimi nejbližšími „cítit přes srdce“ bez nutnosti přílišných slov? Pokud potřebujete nějaké osobě sdělit důležité věci a nedaří se vám se správně vyjádřit, jste ve sporu, bojíte se či s ní zkrátka z jakéhokoli důvodu nemůžete komunikovat běžnou slovní formou, zkuste efektivní komunikaci skrze srdce. Můžete dotyčného člověka pozvat do krajiny svého srdce.

Jak vypadá vlastně prostor vašeho srdce? Zkuste do něj skrze krátkou meditaci vstoupit. Jednoduše zavřete oči a sestupte pomyslným výtahem z oblasti hlavy do oblasti hrudníku. Otevřete dveře a vstupte do prostoru (někdo možná sejde po schodech, pomalu krok za krokem, každý podle své chuti). Rozhlédněte se. Vnímáte tmu? Světlo? Barvy? Objekty? Tóny? Jak se v prostoru cítíte? Jak je prostor velký? Je ohraničený nebo ne? Dejte si dostatek času. Vnímejte bedlivě vše kolem sebe a všechny impulzy, které k vám přichází.

Nacházíte se právě na jednom z nejdůležitějších míst ve vašem světě, které si zaslouží pozornost. Pokud budete trpěliví a odvážní, můžete při pobytu v tomto prostoru postupně potkávat mnohé z vás, hluboko uložené, co chce být spatřeno, uchopeno, uvolněno, možná uzdraveno. Ať je to cokoli, pozorujte to, nehodnoťte, přijímejte za své, objímejte. Některé vzpomínky, strachy, křivdy, bolesti, jsou námi uložené hluboko v srdci v pečlivě zapečetěných zásuvkách, protože nepatří k těm žádaným. I přes pečeť jsou ale stále aktivní a ovlivňují náš život. Pokud se k nim otočíme čelem, dáme jim patřičnou pozornost, lásku a přijetí, celá jejich energie se začne měnit. Už nebudou pro nás ohrožující a my se staneme silnějšími, uvolněnějšími a celistvějšími. Vše, co v krajině svého srdce spatříte vnitřním zrakem, vše, co ucítíte, toho jste stvořitelé. Přijímejte bez výjimky vše, co tvoří váš příběh. Bez všeho, co jste doposud činili a prožili, byste nebyli tím, kým jste dnes. Tak se přibližujete vašemu opravdovému Já.

Máte chuť si ve vašem prostoru srdce vybudovat zahradu? Jak vám zní „zahrada mého srdce“? Jak by taková zahrada vypadala? Buďte jejím architektem. Jaký bude mít tvar? Jaké květiny tam umístíte? A co třeba potůček? Studánka s léčivou vodou? Zelená louka? Vysoký statný strom až do oblak? Houpací síť? Měkoučké lehátko s výhledem na vodopád? Fantazii se meze nekladou. Tato zahrada bude jen vaše. Tvořte ji s péčí. Možná ještě chvíli pozvání ostatních do svého srdce odložíte a budete se věnovat zvelebování svého posvátného prostoru.

Až budete připraveni na návštěvu, pozvěte si vybranou osobu dovnitř skrze vizualizaci a řekněte jí v klidu vše, co potřebujete. Můžete zaznamenat její reakci nebo také nemusíte. Podstatné je, že jste vyjádřili, co jste měli „na srdci“. Nezapomeňte poté vždy danou osobu z vašeho srdce propustit. Z tohoto místa na druhou osobu budete „mluvit“ jinak, hluboce, tiše a přesto nepřeslechnutelně. Ačkoli se může zdát, že nic nebylo vysloveno nahlas a tím „doopravdy“, opak se jistě následně v realitě projeví. Pokud k tomu přistoupíte důkladně s čistým záměrem, výstupem bude změna energie mezi vámi dvěma pramenící z toho, co bylo „vysloveno“ a tím dojde k dalším dějům. Vše kolem nás je energie, která neustále pulzuje a přetváří se. Všechny situace a jejich vědomé přetváření se okamžitě odráží na našich buňkách v těle a na našem následném vyzařování.

Neomezujte se ovšem pouze na „hovory“ s ostatními, choďte pravidelně do svého srdce pro rozpravu sama se sebou. Všechny vaše pocity produkuje některá z mnohých vašich částí. Zlobíte se? Vztekáte se? Propadli jste smutku? Cítíte se sami? Bojíte se? Pozvěte si do srdce tu z vašich částí, která se zlobí, vzteká, je smutná nebo se třeba zrovna velmi bojí. Dejte jí vědomou pozornost a vyjádřete jí lásku a přijetí. Už víte, že ať je jakákoli, je vaše a čeká jen na vaše přijetí.

Většina z nás je ovlivňována převážně myslí, která má na nás stěžejní vliv. Mysl nám poskytuje spoustu důvodů, proč je výhodnější se před okolním světem chránit a nepouštět si příliš nikoho a nic k tělu, potažmo k srdci. Ovšem doopravdy oblažující a smysluplné děje se začnou odehrávat až když přijde na scénu srdce.

Abychom se mohli doopravdy otevřít ostatním a zakusit spojení plná lásky, nejprve je třeba otevřít vlastní srdce sami sobě, přijmout bez hodnocení veškeré své části, svou minulost i přítomnost a probudit lásku k sobě samým. Před tím, než probudíme své srdce a než ho dokážeme otevřít dokořán, je třeba procítit všechna zranění a zklamání, která nás za život potkala. Není třeba předstírat, že se nestala. Vyžaduje to velkou odvahu. Čím více budeme schopni cítit, tím se bude zvětšovat citlivost našeho srdce, taktéž ale jeho síla.

Chceme-li být ve spojení a interakci s vlastní duší a napojit se tak na opravdový život, nepostačí nám jen mysl a a každodenní aktivita v materiálním světě. Ponořme se hlouběji. Na celém světě „máme“ doopravdy jen sami sebe. Vše ostatní je dočasným bonusem. Dělejme to, co nás baví, i když za to není žádný potlesk. Sami pro sebe, ne pro ostatní. Neptejme se na to, co je dobře a co je špatně, dělejme, co cítíte a nebojujme s tím. Přijměme svůj jedinečný styl, své myšlenky i emoce, ať jsou zrovna jakékoli. Nepřestávejme cítit, za jakýchkoli okolností. Právě pocity nás spolují s opravdovou podstatou života. Neberme tolik vážně všechny své role, se kterými jsme se v životě ztotožnili, a které nám slouží k udržení své uměle vytvořené identity. Vyzařujme vlastní jedinečnou záři a především „buďme“.

Autorka: LV

Zaujal vás náš článek? Máte k němu nějaký dotaz či zajímavou informaci? Napište nám.

foto:pixabay.com