foto: pixabay.com

Každá rodina je jeden uzavřený systém. Všichni členové rodiny se neustále vztahují vědomě i nevědomě k celému ostatnímu příbuzenstvu a ke svým předkům a každou svou myšlenkou a aktivitou se neustále podílí na vytváření současného stavu celkového systému dané rodiny. Cokoli se přihodí jednomu členu rodiny, to působí určitým způsobem na celý systém a naopak. Ve středu rodinného systému figurují rodiče a jejich děti, kolem prarodiče a všichni předci. Energii v rodině také značně ovlivňují osoby příchozí „zvenčí“, kteří zastávali či zastávají pozici snoubenky, milence a podobně. Každý z jednotlivců rodiny je ovlivněn jak silou svého vlastního Já, tak jistým druhem „rodového Já“. Rodové „já“ shromažďuje vzpomínky, hodnoty a zkušenosti všech našich předků, které nahromadily v průběhu svých životů.

Někteří lidé vnímají, jaká síla se skrývá v rodinných kořenech a rodinné soudržnosti a věnují čas zkoumání svého rodokmenu. Jiní tuto sílu opomínají a díky nejrůznějším rodinným svárům se od některých členů odvracejí, ignorují je nebo s nimi bojují. Systém rodiny je možné sestavit v rámci rodokmenu, ale také v rámci tzv. systémové rodinné terapie neboli rodinných konstelací. Tento systém je „živý“ a dá se s ním pracovat a proměňovat jeho kvalitu. Rodinná terapie je metoda psychoterapie, která se zabývá rodinnými vztahovými problémy, tajemstvími, energetickými bloky a zátěžemi. Snaží se navodit prospěšné změny v narušené rodinné skupině pomocí specifických psychologických a energetických metod. Cílem je podnítit změnu pohledu jednotlivých členů na dané problém a na sebe samé, vyvolat změnu způsobu komunikace a postojů a vzájemné interakce. Nahlíží se zde do rodinných vazeb, pospolitosti dané rodiny a zkoumá se, kde je ukryta nerovnováha, faleš, zloba, drama, tj. kde je tedy energie rodiny zablokována. Rodinné systemické terapie pomáhají pochopit, jak se energie v rodině a rodinných vztazích chovají a jak k nim správně přistupovat. Osvětlují, proč a kdy dochází k nerovnováze způsobující neshody a nejrůznější traumata a jak situaci napravit.

Astrologický rozbor v podobě osobního horoskopu dokáže poukázat na vztahy jedince k rodičům, na jeho postavení a roli v rodinném systému. Postavení Slunce v horoskopu vypovídá o otci a o zrozenci samotném. Poukazuje na vztah zrozence k otci a na vzor chování mezi otcem a jeho dítětem. Dynamické postavení Slunce k Saturnu, k Neptunu, Uranu nebo Plutu ukazuje na složitý vztah k otci. Člověk může otce vnímat jako přísného (Slunce/Saturn), dominantního (Slunce/Pluto), neklidného a málo se vyskytujícího (Slunce/Uran) nebo idealizovaného (Slunce/Neptun). Velký význam pro vztah otce a syna/dceru má také postavení Slunce v horoskopu, které je neaspektované.

Kdo odmítá svého otce, jako by odmítal své vlastní Slunce. Svůj základ, svou sílu k sebeprosazení a vůli k životu. Lidé, které své Slunce nepřijímají, ho nemohou ani správně prožívat. Mohou tak působit jaksi bezbarvě, křečovitě, bezmocně či nejistě. Nejsou smířeni s okolním světem, především s jeho mužskou částí. Toto se promítá neustále do jejich vztahů partnerských i pracovních a do veškerého každodenního bytí. Z nejrůznějších důvodů se mnoho lidí staví vědomě i nevědomě proti svému otci, bojuje s ním, odmítá ho nebo jím dokonce opovrhuje. Podobný postoj je jednoduché zaujmout a mnohdy  je navenek i pochopitelný. Dokud se nenahlédne pod povrch všech událostí spojených se vzájemnou nepohodou. Smíření se s vlastním otcem a jeho hluboké přijetí je ovšem naším vysvobozením. Při podobném odmítavém postoji totiž blokujeme vyživující energii, která přirozeně proudí od otce směrem k nám a je pro nás živoucí a primární. Je klíčem k naší vitalitě, vnitřní síle, odhodlanosti, kreativitě a blahobytu. Bez ní nejsme a nebudeme nikdy celiství, ať se budeme snažit vlastními silami o sto šest.

S matkou, její linií a předky je spojován mateřský Měsíc. Postavení Měsíce v horoskopu je odrazem vztahu mezi jednotlivcem a matkou. Z tohoto spojení astrologie vnímá poselství matky, která dítě ovlivňuje v dětství i v dospělosti. Z postavení Měsíce v horoskopu se dovídáme také o matce samotné, o vztahu jedince k matce a o vztahu k sobě samému. Měsíc v horoskopu popisuje, co nám poskytuje pocit bezpečí, v čem hledáme jistoty a komfort. Člověk, který má dynamické postavení Měsíce k Saturnu, Plutu, Uranu nebo Neptunu měl s velkou pravděpodobností složitý vztah s matkou a ovlivnilo to jeho emoční prožívání. Případné odmítání matky na jakékoli úrovni vede u žen k nejrůznějším problematikám v oblasti vlastního ženství. U mužů pak k potížím ve vztazích.

Zharmonizováním vztahu s vlastní matkou a otcem prokazujeme službu předně sobě samým ať už se nacházíme v jakékoli životní etapě a věku, poté ale i našim dětem a dále celému rodinnému systému. Nezáleží primárně na osobním kontaktu s otcem či matkou v případě hlubokých nesrovnalostí, traumat, vzteku, zášti a podobně. Podobná práce na přijetí a otevření se jejich životadárné energii může proběhnout nepozorovaně uvnitř nás samotných a následně ovlivní i ostatní členy. Otcova a matčina energie proudí na vyšší úrovni k dítěti neustále, ať se v běžném životě zdá obraz jiný. To dítě rozhoduje o tom, zda uzavře přítok energie a zablokuje si tak přístup k něčemu, na co má přirozeně právo. Pomyslným uzavřeným kohoutkem je možno ale kdykoli opět otočit, proud energie uvolnit a rodovou posilující energii si dopřát. Nezáleží dokonce vůbec na tom, zda jsou naši rodiče ještě naživu. Energie v rodině proudí neustále napříč časem a je možné její tok vylepšovat a posilovat kdykoli. Podobné platí i u prarodičů a dalších předků. Jak říkal Carl Gustav Jung, „Naše duše je oceán, prostor, v němž čas nehraje roli a všichni se účastníme vědění rodu. Naše duše je spjata s veškerou minulostí, s našimi předky a prapředky.“

Pokud jsme plně a s pokorou otevřeni podpůrné energii našich předků, budou nám poskytnuty veškeré jejich dary a zkušenosti z jejich osobních životních lekcí a nebudeme jimi tak muset procházet my sami. Pokud se dokážeme povznést na vyšší úroveň, nad své ego a viditelné problematiky běžného pozemského života, spatříme vyšší plán a pocítíme naši duši. A poté si uvědomíme spolek všech duší celé rodiny. A následně spolek všech duší celého světa. Překročíme tak omezující pohled a pocit oddělenosti. Možná dohlédneme na samý počátek, který vedl k našemu současnému životu a ke složení naší současné rodiny. Náhody v tomto případě opravdu neexistují a my se ocitáme v té nejsprávnější rodině, kterou jsme pro svůj vlastní vývoj potřebovali.

V rodu se skrývá nezměrná síla. Opřeme se o něj, o všechny starší, kteří přišli před námi. Buďme na svůj rod hrdí. Neomezujme se pouze na vidinu všech nedokonalostí našich matek a otců. Dědů a babiček. Neznáme celý jejich příběh, a proto není na místě odsuzování. Možná bychom ani nebyli schopni unést podobná břemena, která se zavázali nést za nás tak, abychom my už nemuseli. Tak, abychom mohli dojít na své cestě ke zkušenostem a pochopením, které jsme si na úrovně duše přáli zažít. Právě oni jsou ti největší přátelé a mohou být naší jedinou správnou oporou, kterou hledáme venku mimo svou rodinu. A pokud by to přeci jen nešlo, nemusíme je všechny milovat a ani chápat, ale měli bychom je vždy ctít a respektovat tak, jako si přejeme být přirozeně ctěni a respektováni ze strany našich dětí.

Autorka: LV

foto:pixabay.com