foto: pixabay.com

„Život není náhoda, ale volba. Nejdůležitější není, co se děje, ale jak si s tím poradíme.“ Hal Urban

Aniž si to mnohdy uvědomujeme, tj. vědomě vnímáme, v každém dni, hodině, minutě svého života neustále volíme. Volíme, kam upřeme svůj zrak a čemu dáme pozornost. Volíme, jak zareagujeme za vnější podněty a na ostatní lidi kolem nás. Volíme, zda vyjdeme ze sebe nebo zda se stáhneme. Zda, kdy a o čem promluvíme nebo zda zůstaneme v tichu. Zda se podíváme z úhlu pozitivního nebo z toho opačného. Zda podlehneme domněnce vykonstruované myslí nebo poslechneme vnitřní hlas srdce.

Bez ohledu na okolnosti, ve kterých se v každý moment života nacházíme, máme tu moc si vybrat směr, kterým se budeme ubírat, a úhel, ze kterého budeme hledět. Nehleďme na život jako na cosi, co se nám zkrátka děje a vědomě volme na každém kroku. Někdy se může zdát, že nemáme na vybranou a přesto ano. I když je díky okolnostem třeba jistého kroku, opět zbývá například volba, jak se rozhodneme se u toho cítit. Zda budeme trpět, že se nám něco děje, nebo budeme například se zájmem zkoumat, proč se nám to děje. Zda se budeme držet silou známého, byť nepříjemného nebo zda se toho pustíme a dovolíme si očekávat něco nového a lepšího. Čím více si s bdělostí uvědomujeme svou moc volit, tím více štěstí a radosti může vejít do našich životů.

Staří Indiáni říkali, že každá lidská bytost má v sobě dva vlky, toho dobrého a toho zlého. Ten, kterého krmíme víc, pak vyhrává. Tento indiánský příběh o bílém a černém vlku zná snad každý z nás. Daří se vám ovšem se podle něj řídit pokaždé, když volíte, jak zareagujete a čemu dáte svou drahocennou energii? Bylo to takto: „Jednoho večera vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu: „Synku, ta bitva v každém z nás je bitva mezi dvěma vlky. Jeden je zlý. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a ego. Ten druhý je hodný. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, vděčnost, věrnost, soucit a důvěra”. Vnuk o tom všem přemýšlel a po minutě se zeptal: „A který vlk vyhraje?” Starý Indián odpověděl: „Ten, kterého krmíš.”“

Čemu v průběhu dne věnujete nejčastěji svou pozornost?  Na co si večer po uplynulém dni nejvíce pamatujete? Na všechny drobné příjemné události nebo na to, co se nepovedlo, nelíbilo se, nestihlo se? Víte, že to, čemu věnujete nejvíce svého času a pozornosti, vás maximálně ovlivňuje a průběžně formuje? Víte, že to, co vnímáte, jak myslíte, tím se také stáváte? Kterého svého vlka krmíte více? Když něco skončí, vnímáte to jako ztrátu nebo jako novou příležitost? Když máte strach, soustředíte se na něj a podléháte mu nebo se máte natolik rádi, že s důvěrou v sebe kráčíte vstříc zkušenosti? Když trávíte svůj čas u televize, volíte dramatický film či znepokojující zprávy nebo dokument s krásnými obrazy přírody? Když venku prší, vcházíte do ošklivého počasí nebo do světa čerstvé vůně dešťových kapek?

Ano. Jako by každý z nás měl v sobě opravdu dva vlky, kteří mají hlad, každý po jiné energii. Jeden je živ z nežádoucích projevů ega. Ten druhý je živ z vnímání nejrůznějších forem lásky a krásy kolem. Který dostane více pozornosti, ten pokaždé o trochu povyroste. Pozorujte alespoň celý jeden den, kterého vlka krmíte, vyživujete, necháváte vlastní vůlí růst a který se stává živoucím ve vašem systému mysli a těla. Od druhé dne pak z lásky k sobě začněte jasně volit.

Autorka: LV

Zaujal vás náš článek? Máte k němu nějaký dotaz či zajímavou informaci? Napište nám.

foto:pixabay.com