foto: pixabay.com

Říká se, že osudovost neexistuje, jen většina z nás nedokáže překročit stín svých dispozic.

Nakolik znáte všechny své dispozice, vlohy, vlastnosti, schopnosti, které vám byli pro tento život dány? Nakolik s nimi umíte zacházet a užívat je pro svůj růst a tím pro své dobro? Nakolik jste ve spojení a ve spolupráci se svým nitrem, tedy se svou duší?

Kolik je lidí na světě, tolik je jedinečných způsobů vnímání pojmu osud. Na základě vlastního postoje k osudovosti si každý z nás tvoří svou jedinečnou realitu.

Pokud dokážeme překročit hranice našeho ega a podívat se za hranice běžného hmotného pozemského života, mnoho z nás skrze „pouhé“ pocity či konkrétní zkušenosti konstatuje, že existuje něco, co nás přesahuje. Něco, co můžeme označit jako duchovní vedení.

Osobně interpretuji osud jako souhrn životních úkolů duše, která dostala k dispozici lidskou tělesnou schránku a jistý časový prostor pro účast v pozemské hře zvané život. Tyto životní úkoly slouží pro náš růst. Naše duše si je zvolila sama pro své zdokonalení, pro zážitek z jejich prožití a pochopení. Součástí našeho „scénáře“ jsou také druzí, které v průběhu života ne náhodou potkáváme a vytváříme s nimi ať už dlouhodobé či krátkodobé vztahy. Tyto osoby nám pomáhají dostát lekcím, které si naše duše zvolila.

Na naší cestě jsme směrováni tak, abychom se s danými životními úkoly setkali a neminuli je. Objevují se ve formě nevyhnutelných „náhod“ a zlomových momentů a setkání. V rámci každého úkolu se otevírá nějaké téma, ke kterému se máme co nejvíce přiblížit tak, abychom pronikli do všech tajů s tématem spojených. Abychom si vše spojené s tématem plně uvědomili na mentální, emoční i tělesné úrovni, je třeba si téma plně prožít. Jen tak můžeme pochopit řetězec příčin a následků. Na lidské úrovni to nemusí být vždy jednoduché, ovšem slouží to našemu nejvyššímu dobru. 

Způsob, jakým jednotlivými úkoly projdeme, je velice individuální. Pokud se řídíme především myšlenkovými pochody, může být naše vnímání a volby jiné, než pokud následujeme převážně instinkt a pocity. Jak rychle a nakolik pochopíme jednotlivé životní lekce záleží na každém z nás. Dalo by se tedy říci, že si svůj osud vytváříme z velké části sami.

Většinou máme více alternativ, jak se k událostem postavit, jak zareagovat a jak a kdy se rozhodnout. Od našich kroků se poté odvíjí další budoucí dění. Mnohdy můžeme z cesty značně vybočit a vyzkoušet si mnohé vedlejší cestičky. Z některých jsme dříve či později, jemněji či intenzivněji, nasměrováni opět směrem, který je pro náš další vývoj nezbytný. Směr a forma naší cesty se může v průběhu života pozměňovat v závislosti na způsobu, kterým jsme pojmuli dosavadní úkoly a výzvy.

Nejsme směrováni kupředu bez možností osobní volby způsobu reakcí na životní situace. Jako součást celého systému je nám dán i dar vlastní svobodné vůle, která má ovšem opět své hranice. Člověk může zkusit konat vše, ale ne vše je vhodné pro nejvyšší dobro duše. Pokud se vydáme na základě vlastní vůle směrem nevhodným pro nejvyšší dobro naší duše, pocítíme to často skrze fyzické, emoční či mentální vyčerpání nebo nevydařené plány. Skrze tento hlavní ukazatel můžeme vnímat, že je naše úsilí chybně orientováno.

Nejsme vláčeni osudem a už vůbec ne takovým, který bychom si sami nezvolili. Záleží na nás, do jaké míry budeme schopni si toto uvědomit a v průběhu cesty převzít plnou zodpovědnost za své vnímání, chápání, cítění, reakce a kroky. Záleží na nás, do jaké míry budeme schopni poznat světlé i stinné stránky našeho charakteru a naučit se s nimi nakládat. Záleží na nás, zda budeme pasivní a odevzdaní a budete se schovávat za větu „to je osud“ nebo zda se naučíme vnímat svůj vnitřní hlas a rozpoznáme tak vždy směr. Zda se budeme usilovně držet něčeho, co nám již neslouží nebo zda budeme vítat změny s důvěrou a vírou, že jsou pro nás dobré. Někdy nemůžeme změnit jisté podmínky a situace po delší čas, to proto, že nám ještě k něčemu slouží. Můžeme ovšem vždy změnit pohled na ně a posléze si uvědomíme, že právě díky těmto situacím jsme měli možnost změnit tak moc sami sebe. Jak řekl Winston Churchill: „Optimista vidí příležitost v každé kalamitě, pesimista vidí kalamitu v každé příležitosti“.

Jsme aktivními spolutvůrci vlastního osudu. Každou svou novou myšlenkou, chtěním, touhou a krokem se sami směrujeme ke svým dalším životním podmínkám. V každé minutě života máme dar vlastní volby, zda uvnitř nás spočineme v lásce a důvěře nebo v čemkoli ostatním.  Jakoukoli svou volbou získáváme následně hodnotnou zkušenost a přispíváme do své mozaiky poznání. Všechny volby k něčemu slouží a netřeba jich litovat, jen za ně převzít zodpovědnost.

A když někdy nevíme, který krok je ten správný a zdá se nám osudový? Sejděme do svého srdce. Bydlí tam náš nejlepší poradce, který jednoduše ví. Naše duše. Soulad s vlastní duší a s „vyšším“ řádem zaručuje úspěšné plynutí po proudu.

Autorka: LV

Zaujal vás náš článek? Máte k němu nějaký dotaz či zajímavou informaci? Napište nám.

foto:pixabay.com