foto:pinterest.com

Začátek nového roku v sobě vždy nese zvláštní elektrizující očekávání. Pocit čistého stolu. Vzrušení z toho, že se objevuje nová možnost. Na konci roku (nebo na jeho startu) si často sedneme k zápisníku, vytvoříme nástěnku snů a položíme si známé otázky: Co chci? Co musím změnit? Co už nechci dál dělat?

Tohle jsou skvělé otázky a začátek nového roku, nové práce, vztahu nebo životní kapitoly je pro takovou inventuru ideální. Jen je dobré přidat ještě jednu, klíčovou otázku:

Vychází můj záměr z myšlení nedostatku, nebo z touhy sdílet a růst?

Každý záměr je stejně jedinečný jako člověk, který si ho stanoví. A hlavně: žádný záměr není neutrální. Dva lidé mohou chtít to samé, třeba vztah, finanční stabilitu nebo tvůrčí úspěch, ale mohou vycházet ze dvou úplně odlišných vnitřních stavů.

Jeden může (často nevědomě) hledat zalepení staré emoční rány, uznání, které v dětství nepřišlo, nebo status, který má dokázat vlastní hodnotu. Druhý může toužit po transformaci, po rozvoji poslání, po rozšíření hojnosti tak, aby mohl víc tvořit, dávat a podporovat druhé. Ten rozdíl je obrovský.

Jednoduchý způsob, jak odhalit „nedostatek“ v záměrech, je všimnout si všeho, co zní naléhavě, těžce nebo sebekriticky. Třeba:

    •    „Když toho dosáhnu, budu konečně šťastný/šťastná.“

    •    „Až potkám svou spřízněnou duši, můj život konečně začne.“

    •    „Když dostanu tu práci, konečně budu patřit do lepší společnosti.“

    •    „Když vydělám ty peníze, lidi mě budou obdivovat.“

Když jsou cíle zakořeněné v účelu, cítíte, že vás to volá, protože vám to umožňuje vyjádřit víc toho, kým jste. Rozvíjíte dary, které máte, a chcete je sdílet. Neutíkáte od života, ale jdete mu naproti. Víte, že se už teď můžete cítit dobře, jen chcete dál růst.

Proto má smysl udělat jednu věc dřív, než si cíle sepíšete: zastavit se a poctivě si odpovědět, proč je vlastně chcete.

Níže jsou praktické otázky, které vám pomohou rozlišit, jestli váš záměr vychází spíš z potřeby něco „opravit“, nebo z místa, kde je smysl a účel.

1) „Snažím se tím něco vyřešit?“

Mnoho cílů se rodí z nepohodlí a někdy i z traumatu. Nepohodlí samo o sobě není špatně, problém vzniká ve chvíli, kdy uvěříme, že dosažení něčeho vnějšího smaže vnitřní prázdnotu. Všímejte si, jestli se váš záměr tajně nesnaží „spravit“ stav jako osamělost, nejistotu nebo stud. Touha po úlevě je lidská, ale skutečná transformace začíná uvnitř. Vnější okolnosti samy o sobě vnitřní prázdnotu nevyřeší.

2) „Kdyby se nezměnilo to, jak mě vidí ostatní, chtěl/a bych to pořád?“

Tohle je silné zrcadlo. Spousta záměrů vzniká nevinně a nevědomě srovnáváním. Je v tom touha po schválení a přijetí. Zkuste se zastavit a jemně se zeptat:

Kdyby tomu nikdo netleskal, kdyby to nikdo neschvaloval, kdyby si toho nikdo ani nevšiml… chtěl/a bych to pořád?

3) „Jak tenhle záměr zvyšuje moji schopnost sdílet?“

Záměry zakořeněné v nedostatku obvykle hledají potvrzení. Možná ani nemusíte měnit své cíle, ale spíš jejich motivaci dát hlubší význam. Záměry „na úrovni duše“ rozšiřují vaši schopnost tvořit, dávat, podporovat, inspirovat, učit nebo milovat.

A i cíle, které vypadají čistě osobně, jako odpočinek, uzdravení, finanční stabilita nebo partnerství, mohou být hluboce smysluplné, pokud zvyšují vaši kapacitu být přítomní, klidní a štědří k ostatním.

Nový rok není o tom stát se někým „novým a vylepšeným“. Je o tom říct ano své pravé podstatě a postupně se stávat tím, kým máte být. Když jsou cíle postavené na touze sdílet víc a když je spoluvytváříte se životem (ne proti němu), často přichází nečekaná podpora a otevírají se dveře, které by vás ani nenapadly.

A pokud dokážete vstoupit do roku 2026 se záměry, které vás opravdu inspirují, a s vědomím, které vítá změnu i nepohodlí jako součást růstu, je velmi pravděpodobné, že se na konci roku ohlédnete a řeknete si: Tohle byl rok, který mě přetvořil. V tom nejlepším slova smyslu.

Autorka: MKB

foto:pixabay.com

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

OSOBNÍ HOROSKOP

ASTROLOGICKÁ KONZULTACE

ROČNÍ HOROSKOP